K významným dokladům pevnostního stavitelství v horském prostředí se řadí systém opevnění Jablunkovského průsmyku nazývaný Jablunkovské šance. Jednalo se o řadu menších opevnění, která byla postupně budována v jihovýchodní části Slezska na hranicích s Uherským a Polským královstvím od 16. do počátku 19. století. Nyní se nachází na území tří států – České republiky, Slovenské republiky a Polska, především v okolí Jablunkovského průsmyku (551 – 605 m. n. m.).
Hlavní pevností toho systému byla Velká nebo v pramenech nazývaná také jako Jablunkovská šance v Mostech u Jablunkova. Počet těchto opevnění se měnil s ohledem na válečné ohrožení hranice a celkově zde kdysi stálo asi 21 opevnění.
Nejstarší doložená pevnost, Stará šance ve Svrčinovci, byla postavena v roce 1578.
V roce 1621 se objevuje první zpráva o vybudování pevnosti Velké šance v Mostech u Jablunkova
Hlavními důvody pro výstavbu těchto opevnění bylo válečné ohrožení z jihu, z Horních Uher (dnešní Slovensko), odkud hrozily útoky ze strany Osmanské říše a uherských povstalců. Zhruba od poloviny 18. století (1740) pak Velká šance bránila naopak vstup do Uher před novým nepřítelem Rakouské monarchie, kterým nyní bylo Pruské království. Velká šance a další opevnění se tedy od této doby bránily před útoky z opačného, severního směru.
Dalším, neméně důležitým důvodem k obraně byla zdejší významná cesta, která právě Jablunkovským průsmykem umožňovala a dodnes umožňuje jeden z nejvýhodnějších přechodů horského pásma Beskyd.
Hlavními důvody pro vznik a rozšiřování Jablunkovských šancí byl strategicko-vojenský a komunikační význam Jablunkovského průsmyku.
V současnosti je dochováno osm reliktů pevností a k nejlépe zachované patří Velká šance.
