Pevnost byla, pro svůj význam, vždy místem dlouhodobého pobytu vojenské posádky.
Posádku tvořily většinou jednotky Rakouské císařské armády o velikosti pěší kompanie tedy zhruba 100 vojáků. Ti byli mnohdy doplňování místními z okolních vesnic, kteří se dobrovolně, za žold, hlásili do služby na šancích.
Počátkem 17. století, kdy se císařské vojsko již přestalo podílet na ochraně slezské hranice, se těmto místním začalo říkat VYBRANCI a to podle tehdejšího nařízení těšínské kněžny Alžběty Lukrécie, postavit (VYBRAT) do zbraně každého šestého poddaného.
Vybranci měli být aspoň jednou týdně cvičeni, zaopatřeni dobrým, čistým oděvem stejně jako náležitou výzbrojí. Z žoldu, který dostávali, nesměli propít více než jeden zlatý měsíčně v létě a půl zlatého v zimě.
Jejich hlavní činností bylo střežení pohraničního slezského území častými obhlídkami
Koncem 17. století se z Vybranců staly samostatné polovojenské útvary s pravidelným žoldem, které sloužily nejen při nezbytné obraně hranic v případě napadení, ale měly také hlídat slezskou hranici a dbát tak na pořádek.
Vybranci byli využívání i po skončení třicetileté války v souvislosti s ohrožením Tökölyho, Rákócziho a Bočkajovými uherskými povstalci.