Pro Velkou šanci ale také pro obec Mosty u Jablunkova a celé Těšínsko měla velký význam inspekční návštěva syna a tehdejšího spoluvladaře císařovny Marie Terezie, pozdějšího císaře, Josefa II, který měl v tu dobu na starosti vojenskou reformu rakouské armády.
14.července 1766 vykonal obhlídku Jablunkovského průsmyku a do deníku si zapsal: „šli jsme pak přes Skalité a Čadcu k Velké šanci, která je tvaru hvězdy, nasypaná velmi špatně z hlíny a trochu kamení, bez hlubokého a krytého ochozu, osazena 42 muži s jedním velitelem a čtyřmi děly, s kostelem a vojenskou budovou. Dominuje nad ní výšina, a protože lesy kolem jsou skoro zcela vymýceny, nemá tato soutěska již žádný význam, neboť není udržitelná proti velkému oddílu, který by byl opatřen děly a malý ji snadno může obejít údolím podél šance a nechat být“.
Toto zjištění se projevilo po jeho nástupu k moci. Již v roce 1781 odvolal z Velké šance vojenskou posádku. Zároveň měla podle nařízení z roku 1782 pevnost sloužit již jen jako místo pro uskladnění obilí a mouky.